Česká spisovatelka MUDr. Jana Rečková začala publikovat povídky v časopisech Ikarie a Pevnost. Její doménou byla tedy hlavně oblast sci-fi a fantasy, ve které byla také velice úspěšná a v soutěžích získala několik cen. Kniha 24 a ½ hodiny denně se trošku vymyká z její dosavadní tvorby, je to vynikající horrorový román.
Děj se odehrává za minulého režimu v kulisách socialistického zdravotnictví. Autorka zde výborně těžila z vlastních zkušeností a dokázala mistrně vystihnout všechny nedostatky i pár kladných stránek tehdejšího běžného provozu nemocnic i ambulancí. V tomto pro čtenáře atraktivním a oblíbeném prostředí se odehrává zpočátku celkem banální příběh mladé lékařky Jiřiny s přezdívkou Žorž, která nastupuje na svoji praxi po škole. Prožívá veselé i trochu smutné příhody, postupně však zjišťuje, že se okolo ní děje něco podivného. Tajemné zlo zde bublá pod povrchem, dokáže ubližovat a dokonce i zabíjet. Vyšinutá mysl, která provádí věci, na které je běžná spravedlnost krátká, se zaměří na ničení Žoržiných přátel a milenců. Je třeba ji zastavit, ale na to si Žorž musí sehnat pomoc u několika přátel a jedné novodobé čarodějky. Také začne využívat vlastní lehce paranormální schopnosti vidět záblesky budoucnosti.
Kniha je psaná velmi svižně a vtipně, dobře se čte. Autorka na ni navázala volným pokračováním Více než 24 a ½ hodiny denně, která má stejné mimořádné kvality jako díl první ale odehrává se až v devadesátých letech. Doporučuji všem, kteří mají rádi chytré a vtipné české příběhy a kteří se rádi příjemně bojí.
Ukázka:
(Do ambulance se dostavil pacient Falta trpící představou, že je pronásledován spiklenci, nejspíš Ufony. A protože byl lehce ochrnutý, usoudila Žorž, že prodělal mrtvici. Pacient se však nechtěl nechat ošetřit a sestra tedy zavolala policisty.)
Žorž si oddechla, ale chyba lávky! Policisté byli právě tak nepřístupní jako pacient. „Nikoho neohrožuje, nemůžeme ho odvézt na kliniku bez jeho souhlasu,“ argumentoval ten šedovlasý. V jeho hlase Žorž neomylně rozpoznala špetku zlomyslného humoru. „Jak to, že neohrožuje? Sebe ohrožuje!“ hádala se Žorž. „Má mrtvici, to snad vidí i laik. Když ho rychle nezačneme léčit, zůstane ochrnutý. Nebo na to umře.“ (…) „To byste musela dokázat,“ pravil teď už s neskrývanou škodolibostí. „Mají předpisy,“ hlesla Lucie. „A hezky se za ně schovávají,“ řekla Žorž. „Pozor na to,“ upozornil ji mladší policista. „Tohle si k orgánům Veřejné bezpečnosti nedovolujte!“ Právě ses nazval orgánem, sdělila mu v duchu. Jaká škoda, že neumím telepaticky vysílat. Ale tyhle voly by člověk musel bacit, aby se jim v hlavách rozsvítilo. „Násilí!“ zachrčel náhle pan Falta. „Někdy je násilí nevyhnutelné! Bacit!“ Divoce se rozhlédl. On to slyšel, užasla Žorž.
Hodnocení: *****
