Velmi úspěšná americká spisovatelka Sandra Brown píše převážně tzv. ženské detektivky. V každé knize je příslušná porce napětí i romantiky a dobře se čtou. Svým stylem i žánrem připomíná americkou spisovatelku čínského původu Tami Hoag, či některé z knih další úspěšné autorky Lindy Howard.
Ve většině románů Sandry Brown se hlavní hrdinka z nějakého důvodu vrací buď na návštěvu nebo natrvalo do rodného města a tam se setkává s lidmi, které kdysi znala. I v této knize se musí Sayre rozjet do malého města Destiny, kde má její otec továrnu na zpracování železa. Přestože se zařekla, že se sem už nikdy nevrátí, na pohřeb svého bratra přijet prostě musí. Na místě zjišťuje, že okolnosti smrti Dannyho Hoyla jsou nejasné a staly se předmětem vyšetřování místní policie. Zdánlivá sebevražda totiž může být úkladnou vraždou.
Sayre původně nechtěla v Destiny zůstat ani přes noc a s otcem a druhým bratrem Chrisem nechtěla vůbec promluvit. Měla k tomu svoje velice dobré důvody. Staré kruté křivdy, kvůli kterým si už před lety změnila příjmení z Hoylová na Lynchová, ji stále naplňují smutkem a odporem ke zbytku svého bezohledného příbuzenstva. Chce se však za každou cenu dozvědět, kdo a proč jejího bratra Dannyho zabil a taky chce přimět otce, aby v poněkud zastaralé továrně zlepšil pracovní podmínky zaměstnanců.
Zajímavou postavou je Huff Hoyle, Sayřin otec. Je to manipulativní a tvrdý člověk, který se vpracoval vlastní pílí a houževnatostí z chudoby do příjemného přepychu. Tvrdý osud ho zformoval do člověka s vlastním pojetím morálky, bez soucitu a bez schopnosti odpouštět. Přesto je svým způsobem schopen lásky k vlastní rodině a hlavně potřebuje od svých dětí vnuka – dědice soukromého impéria, které za celý život vybudoval. Když vidí, že od synů se toho hned tak nedočká, pojme plán provdat znovu dceru a tentokrát za firemního právníka Becka Merchanta, kterého si oblíbil a byl přesvědčen, že je neochvějně loajální.
Kniha má spád a zajímavé zvraty, náznak sociálních otázek, milostná zápletka je sice předvídatelná, ale neruší, naopak příjemně doplňuje děj. Závěr je napínavý, nabitý akcemi a poněkud překvapivý.
Ukázka:
„Celý život jsem pracoval kvůli jedné věci,Becku“ prohlásil vážně. „Nejspíš si myslíš, že pro peníze. Ne. Jsem rád, že mám peníze, ale jenom proto, že si za ně člověk koupí moc. A radši bych měl moc, než jakýkoliv majetek, který se dá za peníze koupit. Úctu? Čert ji vem. Je mi jedno, co si kdo o mně myslí, jestli mě mají lidi rádi nebo mě nemůžou vystát, to není můj problém.“
Natáhl ukazováček a dodal: „Pracoval jsem, aby mě moje jméno přežilo – pro to a pro nic jiného. Tak je to. Překvapuje tě to?“ Zamával rukou, jako by odháněl obtížný hmyz. „Nestojím o peníze a módní serepetičky, o čestné plakety za dobročinné skutky, o společenské uznání a tyhle nesmysly Na ničem z toho mi nezáleží. Kdepak. Za svoji námahu chci jenom to, aby se na jméno Hoyle nezapomnělo a dlouho žilo i potom, až umřu a skončím v hrobě. To znamená vnoučata, Becku. Doposud žádné nemám a hodlám to napravit.“
Hodnocení: *****
